Denisa Kolouchová: Nedostatek psychologické péče v Chebu a okolí

Milí čtenáři,

v tomto článku bych se ráda zamyslela nad tíživou situací dostupnosti psychologické péče na pojišťovnu. Ačkoliv se v resortu zdravotnictví pohybuji poměrně krátce a moje kariéra psychologa je zatím na počátku, stále více pociťuji nutnost nahlédnout do této problematiky.
Poslední dobou mi stále přichází více dotazů s naléhavým tónem, kam se obrátit za psychologickou péčí na pojišťovnu, v urgentním případě dostupnou psychoterapií za hotovost. Většinou se snažím doporučovat místní klinické psychology a jiné terapeuty financované z ministerstva, nicméně zdrojů značně ubývá. Pracovní vytíženost místních klinických psychologů je enormní, čekací lhůta bývá v řádů několika měsíců a v případě akutních potíží pojem včasná psychologická péče postrádá smysl. Pak lze jen odkazovat na centrum krizové intervence, a to v Karlových Varech. V krajním případě už jen přítel na telefonu.

Pojďme se tedy blíže podívat, odkud vítr obtížné dostupnosti psychologické péče na pojišťovnu vane. Data mluví jasně. Na 10 tisíc českých občanů připadá 9 psychologů. Podle náměstka Národního ústav duševního zdraví (NUDZ) není léčeno až 83 % lidí, kteří splňují kritéria duševní poruchy. Na jednu hodinu strávenou u psychologa člověk vydělává v průměru osm a půl hodiny své pracovní doby. Tato čísla nezní dobře.

V čem to tedy vázne? V prvé řadě je potřeba zmínit časovou a finanční náročnost atestační přípravy v oboru klinické psychologie. Ta trvá minimálně 5 let po ukončení vysokoškolského studia. Již tento faktor je prvotním sítem dostupnosti hrazené psychologické péče. Dalším faktorem je udržení, případně návrat atestovaných klinických psychologů do regionu. Na Chebsku se nachází celkem dva kliničtí psychologové, tzn. že v přepočtu na počet obyvatel města je to ještě méně, než ukazují dosavadní statistiky.

V prvé řadě je potřeba udržet či zpětně získat elitu, která se rozhodla vstoupit do profesní dráhy oboru psychologie. To může být například ošetřeno smlouvami o praxi ve zdravotnických zařízeních našeho kraje.

Mým cílem tohoto článku není jen pesimisticky poukazovat na tvrdá data. Chtěla bych se hlavně zamyslet nad možnými variantami řešení. V prvé řadě je potřeba udržet či zpětně získat elitu, která se rozhodla vstoupit do profesní dráhy oboru psychologie. To může být například ošetřeno smlouvami o praxi ve zdravotnických zařízeních našeho kraje. Můžeme finančně podporovat soukromé ambulance klinických psychologů, kteří si čerstvé absolventy „vezmou pod ochranná křídla“ (např. náborové příspěvky, zajištění adekvátních prostor). Mohlo by se jednat o jakousi vzájemnou symbiózu jak pro vytížené klinické psychology, tak pro nezkušené nováčky v oboru psychologie. Ačkoliv to průběh atestační přípravy výrazně neurychlí, může to dopomoci snížení odlivu budoucích profesionálů do jiných krajů s většími psychiatrickými odděleními. Tato řešení mohou být reálná a schůdná pro dosažení o něco větší dostupnosti psychologické péče hrazené pojišťovnou.

V praxi se stále setkávám s faktem, že mnoho lidí nemá ponětí, co už znamená pojem duševní onemocnění. Stejně tak se to týká včasného vyhledání psychologické péče, kterému mnohdy předchází pocity strachu nebo studu. Právě duševní nemoc se pohybuje ve spektru od problémů ve vztazích až po závažnější projevy, jako je např. schizofrenie. Ačkoliv i tyto faktory významně ovlivňují možnost vyhledání včasné psychologické podpory, můžeme tímto způsobem šířit větší osvětu v problematice duševního onemocnění. Mentální zdraví je totiž stejně důležité jako fyzické a jsem potěšena, že poslední dobou je tato myšlenka ve stále větším povědomí občanů.

Mgr. Denisa Kolouchová – psycholog ve zdravotnictví, kandidátka Koalice pro Cheb